Historie Čez Basketbal Nymburk
Basketbal má v Nymburce dlouhou tradici - v roce 2000 oslavil 70. narozeniny. U zrodu stála, jako v mnoha českých městech a obcích, tělocvičná jednota Sokol, disponující letní a zimní sokolovnou. Obě budovy se zachovaly dodnes, avšak současným požadavkům už zdaleka nevyhovují. Skupinka nadšených dívek v čele s Marií Skalickou a Marií Štumpfovou založila první družstvo žen v roce 1930 a od té doby se košíková hraje v Nymburce bez přestávky. Z dobových fotografií i z vyprávění těch, kteří byli "u toho" je patrné, jaký kus cesty za ta léta basketbal urazil. Muži samozřejmě nezůstali dlouho pozadu a od roku 1936 dokonce hrálo družstvo mužů I. ligu. Počátky mužského basketbalu v Nymburce jsou spojeny se jmény Jan Sejbal a Josef Pospíšil.
Ani v období okupace nedošlo k přerušení tradice. Naopak. Toto období, pro naši zemi tak smutné a tragické, se zapsalo do dějin nymburského basketbalu zlatým písmem. Muži hráli pod hlavičkou SK Železničáři zemskou I. ligu, v níž hrála nejlepší družstva jako AC Sparta, Slavia Praha a UNCAS Praha. Bylo to nejúspěšnější období v krátké historii.
V poválečném období přibylo vyznavačů košíkové a rostla tudíž i konkurence. K oživení slávy došlo v 50. letech, kdy do Nymburka přišel coby ředitel TÚTSV ( později Ústřední škola ČSTV, v současnosti Sportovní centrum) Josef Andrle (později též člen technické komise FIBA). Jeho zásluhou postoupili nymburští do II. ligy. V té době již družstvo startovalo pod hlavičkou TJ Lokomotiva Nymburk a pod vedením RNDr. Miroslava Knitla a později Ing. Josefa Rylicha se ve druhé nejvyšší soutěži udrželo po sedm sezón.
V 60. letech se také začínala úspěšně rozvíjet zahraniční spolupráce, a to zásluhou Františka Vančury. Družstvo mužů pravidelně vyjíždělo na zahraniční zájezdy, nejlepší hráči reprezentovali republiku na ME železničářů USIC a v Nymburce se konala řada mezinárodních střetnutí. Nejdelší a nejhlubší spolupráce byla navázána s belgickým železničářským klubem BC Antwerpy. V podobě osobních přátelství mezi bývalými hráči prakticky přetrvává dodnes.
Díky několika nadšencům a řadě dobrovolných trenérů se počet aktivních hráčů košíkové v Nymburce počínaje koncem šedesátých let několikanásobně zvýšil. Kromě "A" družstva mužů vzniklo zákonitě i "B" družstvo, ve kterém se mohli svému sportu věnovat ti hráči, kteří již svůj zenit výkonnosti překonali. Družstvo žen několikrát postoupilo z krajské soutěže do ligy, ale nikdy ne nadlouho. Družstva dospělých byla doplňována z mládežnických družstev, kterých stále přibývalo. Postupně došlo k pokrytí všech věkových kategorií od tzv. minižactva až po starší dorost, a to v kategorii chlapců i dívek. Trenéry se stávali především bývalí hráči, kteří tak mohli zúročit své bohaté zkušenosti a na výsledcích to bylo znát (účast v dorostenecké lize, postup do přeboru republiky).
Za zmínku stojí tradice "Letních mládežnických turnajů" na Remanci. Myšlenka uspořádat basketbalové klání tak trochu ve velkém se zrodila někdy počátkem 70. let. Tři asfaltová basketbalová hřiště v krásném přírodním prostředí lesoparku, zázemí letní sokolovny spolu s nově vybudovaným sociálním zařízením a v neposlední řadě skupina nadšených organizátorů a akce, která se stala proslulou doslova od Chebu až po Košice byla na světě. V průběhu čtyř červnových víkendů se na "Rémě" každoročně utkala více než stovka družstev z celé republiky. Mezi nejznámější hráče patřili - dnes už basketbalové legendy - Okáč, Jelínek, Němcová, Matějková a jiní.
Po úspěšné šňůře ve II. lize, o které již byla zmínka, bojovalo "A" družstvo většinou na špici krajské soutěže, ať již se jmenovala krajský přebor nebo oblastní přebor. Občas se podařilo na jednu nebo dvě sezóny zamířit výše, tj. do I. ligy, ale nic víc. Talentovaní hráči odcházeli do jiných oddílů, hrajících vyšší soutěž, a to na trvalo nebo na hostování. Průlom nastal až v sezóně 1995/96, kdy se podařilo vybojovat vítězstvím v krajské soutěži postup do I. ligy. Nymburský mužský basketbal odstartoval svůj návrat na výsluní. Zúročila se tak systematická práce s mládeží, neboť družstvo, které postup vybojovalo, bylo složeno převážně z mladých hráčů, kteří měli zkušenosti z dorostenecké ligy. Pod vedením trenéra Vratislava Šístka družstvo bojovalo úspěšně o setrvání v soutěži, což se mu také povedlo. O úspěch se zasloužilo i vedení Sportovního centra v Nymburce, neboť bez jeho pomoci by nebylo kde hrát. Kromě hřiště ve Sportovním centru totiž v Nymburce nebylo žádné jiné, které by rozměrově vyhovovalo požadavkům.
Díky reorganizaci mistrovských soutěží řízených ČBF se v následující sezóně 1997 /98 ocitlo družstvo ve III. lize. Došlo ke změně na postu trenéra a družstva se ujal zkušený trenér Ing. Rylich, jemuž sekundoval bývalý hráč Zdeněk Tezner. Průběh sezóny naznačil, že pro dosažení vyšších cílů bude třeba kádr doplnit o zkušené hráče . Na konci sezóny nebylo vůbec jisté, zda družstvo v soutěži zůstane. Ocitlo se totiž na předposlední příčce tabulky, tudíž podle soutěžního řádu ohrožené sestupem. Díky skutečnosti, že vítězem krajské soutěže se stalo družstvo SB Poděbrady, které nemělo z finančních důvodů o postup zájem a díky dlouholeté spolupráci mezi oběma kluby, tj. Lokomotivou Nymburk a SB Poděbrady nakonec vše dopadlo pro Nymburk šťastně.
Rok 1998 lze označit za klíčový z hlediska novodobé historie nymburského mužského basketbalu. Došlo totiž k řadě zásadních změn. Basketbalový oddíl se rozloučil s TJ Lokomotiva, protože několik předchozích sezón ukázalo, že další rozvoj v nových společensko-ekonomických podmínkách není možný. V polovině roku došlo k založení samostatného basketbalového klubu BK GA s právní formou společnost s ručením omezeným. Rozhodující podíl na vzniku z hlediska ekonomicko právního měli bratři František a JUDr. Miroslav Janstové. Oba odchovanci oddílu. Současně došlo k založení Sdružení přátel košíkové Polabí, jehož cílem měla být všestranná podpora činnosti klubu. Po vytvoření těchto podmínek byly jasně formulovány cíle - postup "A" družstva mužů do II. ligy, posílení mládežnických družstev s cílem jejich postupu do vyšších soutěží, obnovení tradice turnajů na Remanenci, vybudování nového zázemí na Remanenci (veškerý majetek zůstal Lokomotivě) a vytváření vztahů spolupráce s ostatními basketbalovými kluby regionu - Poděbrady, Sadská, Český Brod, Čelákovice, Kolín, Mladá Boleslav. Cíle se začaly ihned postupně realizovat. K družstvu "A" mužů byl povolán velmi zkušený trenér Karel Hercik (lng. Rylich a Vratislav Šístek zůstali jeho asistenty), družstvo bylo posíleno o řadu hráčů s ligovými zkušenostmi. Vrátil se odchovanec oddílu David Rufer, ze Sadské přišel talentovaný Michal Skořepa, z Českého Brodu Ondřej Šubrt a David Šťastný. Většina posil byli hráči pražských klubů - Jan Novák, Rostislav Měch, Ondřej Říhovský, Jan Lomoz, Daniel Růžička, Oldřich Vokřínek, Jan Beneš a Michal Neko1ný. Z nymburských hráčů zůstali v kádru pouze Martin Novák a Tomáš Břinčil. Sezóna byla odstartována velmi dobře a družstvo se bez větších problémů pohybovalo na špici tabulky po celý její průběh. Z hráčů, kteří se nejvíce zasloužili o vítězství v soutěži a o triumfální postup do II. ligy je třeba jmenovat Rostislava Měcha, odchovance NH Ostrava, kterého coby studenta FTVS v Praze povolal před začátkem soutěže trenér Hercik.
Do sezóny 1999/2000 družstvo vstoupilo po důkladné letní přípravě a s pozměněným kádrem. Přibyli Petr Novák a Martin Paur z Mladé Boleslavi, Karel Forejt a Pavel Bacík - velmi zkušení prvoligoví hráči, Steve Tomáš se zkušenostmi z americké univerzitní soutěž. V průběhu soutěže dále na hostování rozehrávač Ondřej Vrchota z Chomutova, který zastoupil zraněného Rostislava Měcha a křídlo Tomáš Urbánek z Pardubic. Z odchovanců Nymburka se do sestavy vešel pouze talentovaný dorostenec Radek Novotný a odešli samozřejmě další hráči. Sezóna byla zahájena 25. 9.1999 v nově vybudované hale při ZŠ Komenského. Pochopitelně tomu předcházela řada jednání jak s vedením školy, tak zejména s provozovatelem - Městským úřadem v Nymburce. Bez podpory představitelů města v čele se starostou Ladislavem Kutíkem by veškeré snažení klubu bylo v konečném výsledku mnohem méně efektivní. II. liga v Nymburce přitáhla do hlediště sportovní haly fanoušky, kteří byli spokojeni, neboť domácí svými výkony poráželi kluby zvučných jmen - BK SČP Ústí nad Labem B, BC HOCO Děčín B, BK NH Ostrava B, BK Kaučuk Kralupy, Sp. Rychnov nad Kněžnou, BC Lokomotiva Plzeň, BK Sokolov, Bohemians Praha, USK ERPET Praha B. Nejtvrdším oříškem se stalo družstvo Sokola Vyšehrad, které nakonec v tabulce zaujalo 1. místo před nováčkem soutěže - BK GA Nymburk. Těsně před skončením soutěže, kdy už se začalo na různých úrovních spekulovat "co dál", postihla družstvo, ale i klub a vůbec český basketbal tragédie. Karel Hercik náhle zemřel. Odešel ten, který dokázal nováčka soutěže dovést až ke druhé příčce tabulky. Dokázal to svými zkušenostmi, ale i nekompromisním přístupem ke všemu, do čeho se pouštěl. Vítězný tým II. ligy Sokol Vyšehrad právo přímého postupu do Mattoni NBL z finančních důvodů odmítl a Nymburku se tudíž naskytla šance po ročním působení ve II. lize postoupit do soutěže nejvyšší.
Těžké rozhodování. Na jedné straně šance, která se neodmítá (názor části vedení klubu), na druhé straně řada překážek, které je třeba překonat a zejména vysoká finanční náročnost (a peníze potřebují všechna družstva - mladší dorostenky a starší dorostenci postoupili do dorosteneckých lig). Ale překážky jsou od toho, aby se překonávaly. Díky kontaktům a dobré manažerské práci jednatele klubu JUDr. Jansty (samozřejmě za pomoci ostatních členů vedení klubu) se podařilo zajistit to nejdůležitější - peníze od sponzorů. Na post trenéra nastoupil Mgr. Michal Franěk, bývalý asistent trenéra pražské Sparty. Do týmu se podařilo získat nové hráče s prvoligovou nebo zahraniční zkušeností - Petra Kroupu a Davida Špičku ze Sparty, Ľudovíta Smačka z Handlové, hvězdu Josefa Jelínka z Kunína, Mladena Gambirožu z Neuchatelu, Lukáše Zahoříka a Marka Loulu z Vyšehradu, Emila Palatinuse z Chomutova a Jiřího Novotného z USK Praha. Samozřejmě, že z družstva museli někteří stávající hráči odejít - zůstali Karel Forejt, Ondřej Říhovský, Jan Beneš, Pavel Bacík, Martin Paur, David Rufer a Rostislav Měch (řada z nich zatím do bojů vůbec nezasáhla a postupně jsou nahrazovány novými hráči).